Žirafí projekt

Žirafy jsou a vždy byly mojí velkou vášní. Už od dob, kdy jsem byl malý klučík. Fascinovaly mě svojí výškou, pomalým pohybem a svou nonšalancí. Když jsem začínal se sbíráním zvířecích figurek, byly to právě žirafy, na které jsem svoji sbírku chtěl primárně zaměřit. A v začátku se mi to dařilo, ale s tím, jak přicházely další a další zvířecí modely, nešlo odolat a pojmout moji sbírku jako malé soukromé muzeum zvířecích druhů. Ovšem žirafy zůstaly mým hlavním zájmem. Jejich modely mě uchvacují, pokud jsou co nejvíce podobné skutečnosti a mají ty nejpropracovanější detaily. Modely od Papo, Schleich, CollectA, Mojo, Bullyland,... ke všem mám velmi vřelý vztah, ale... nešlo se ubránit vědomí, že jsou to v prvním plánu hračky pro děti. Vždy jsem chtěl mít svoji originální sbírku co nejvíce poddruhů, ale pod podmínkou, že budou co nejrealističtější. A před pár lety jsem objevil krásné modely žiraf od Animal Den Miniatures, které jsou tvořeny pro 3D tisk. Jejich pozice, jejich detaily mě doslova ohromily... i když se dá v některých případech lehce polemizovat nad jejich proporční přesností. Každopádně tyto modely jsem prostě musel mít. Jenže jsem měl problém sehnat jejich adekvátní měřítko, protože jsem nechtěl modely ve stejném měřítku jako ostatní modely ve sbírce, ale větší. A pak se najednou ozvala kolegyně sběratelka ze Slovenska, Jasmína Bírová, která měla zakoupenou licenci na tyto modely a nabídla mi pár vzorků. A pak už to jelo... všechny vytoužené modely měla v nabídce a já nemohl jinak, než si všechny pořídit v nenamalované verzi.
Teď nastalo velké dilema... jak je namalovat? Mám si troufnout sám? Co když to pokazím? Co když to bude vypadat blbě a nepřesně? Které druhy a poddruhy bych měl udělat? Jaké barvy použít? Jaké štětce použít? Příliš mnoho otázek na jeden žirafí projekt. 
Tak jsem prostě popadl první kousek, pijící samici a rozhodl se z ní udělat Žirafu Rotschildovu. Všechny žirafy nejdříve dostaly bílý kabát, protože původně vytištěné modely byly šedé a to v případě žiraf není zcela ideální. Proběhlo lehké studium skvrn a začal jsem se pomalu nořit do světa barev, které jsem nanášel několik hodin. První výsledek nebyl úplně dobrý, protože jsem se snažil udělat poměrně starou samici, která by měla tmavší podklad a téměř černé skvrny, každopádně tento nápad vzal velmi rychle za své a přestal jsem se pouštět do výrazných experimentů.
 
Dalším modelem byl mladý býk také žirafy Rotschildovi, jehož póza v kroku je perfektní z každého úhlu. Stínování hlavy, tlamy, drobných skvrnek kolem očí a uší... to byla opravdu výzva, ale nakonec je výsledek velmi uspokojivý. 
 
Třetí žirafa je model, který jsem obdivoval asi nejvíce. Samice v kroku s předkloněnou hlavou. Modely žiraf mám v této poloze asi nejraději a ani nevím proč. A jelikož vizuálně je mojí nejoblíbenější žirafou žirafa síťovaná, tato samice dostala síťovaný kabát. Detaily hlavy, nozder, tlamy a lehce vyčnívajícího jazyku, kterým olizuje svoje mládě jsou doslova ohromující. K nabarvení jejího mláděte jsem si vybral Kipekee. Mládě žirafy, která se narodila v zoo a neměla na těle jedinou skvrnku, jen hnědou srst. Sice to byla poměrně lehká varianta přemalování, ale klasicky vybarvených mláďat mám plnou vitrínu, tak jsem se rozhodl pro tuto raritní verzi.
 
Následovali dva bojující žirafí samci, u nichž jsem věděl, že budu chtít vytvořit samce žirafy masajské. Totoho druhu jsem se obával asi nejvíce kvůli tvaru, hustotě a intenzitě jejich skvrn. Nemají totiž žádný řád a systematičnost, což se nakonec ukázalo jako největší pozitivum. Celý proces malování skvrnek roztřepeného tvaru byl tak velmi rychlý a dokonce velmi snadný. Chtěl jsem samozřejmě naznačit, že mladý býk usiluje o místo staršího samce, takže starší samec musel být lehce tmavější... tak jak tomu bývá v přírodě. Tyto modely jsou naprosto dokonalé, protože jejich pozice, kdy do sebe samci tlučou hlavami, dává možnost jakkoliv oba modely postavit a jejich souboj bude vždy vypadat naprosto realisticky.
 
Žirafa západoafrická byla další volbou pro přemalování modelu navíc, který jsem měl, tak jsem si vytvořil mladého samce. Zdánlivě snadný model mi dal pěkně zabrat, protože žirafa západoafrická má velmi řídký vzor a zbarvení jejich skvrn je také velmi netradiční až krémové barvy. Je to nejsvětlejší druh žirafy a tak nebylo možné podcenit detaily jako barva očí, tlamy, kolen nebo kopyt a hřívy. 
 
Ještě se chci pustit do Žirafy kordofánské, takže moji další dva bojující býci v menším měřítku budou nejspíš kordofánští.
 
Okapi... bylo samozřejmě nutné mít i dalšího zástupce žirafovitých, Okapi. Výmalba tohoto zvířete je vždy náročná, protože okapi má velmi specifickou kresbu na zadku i nohách. Kaštanově hnědá barva přechází do černé a bílé plochy nejsou zcela bílé... Je to velmi náročné a měl jsem značnou obavu, že to pokazím. Ale konečný výsledek býka Okapi dopadl myslím velmi dobře.Žirafy jsou a vždy byly mojí velkou vášní. Už od dob, kdy jsem byl malý klučík. Fascinovaly mě svojí výškou, pomalým pohybem a svou nonšalancí. Když jsem začínal se sbíráním zvířecích figurek, byly to právě žirafy, na které jsem svoji sbírku chtěl primárně zaměřit. A v začátku se mi to dařilo, ale s tím, jak přicházely další a další zvířecí modely, nešlo odolat a pojmout moji sbírku jako malé soukromé muzeum zvířecích druhů. Ovšem žirafy zůstaly mým hlavním zájmem. Jejich modely mě uchvacují, pokud jsou co nejvíce podobné skutečnosti a mají ty nejpropracovanější detaily. Modely od Papo, Schleich, CollectA, Mojo, Bullyland,... ke všem mám velmi vřelý vztah, ale... nešlo se ubránit vědomí, že jsou to v prvním plánu hračky pro děti. Vždy jsem chtěl mít svoji originální sbírku co nejvíce poddruhů, ale pod podmínkou, že budou co nejrealističtější. A před pár lety jsem objevil krásné modely žiraf od Animal Den Miniatures, které jsou tvořeny pro 3D tisk. Jejich pozice, jejich detaily mě doslova ohromily... i když se dá v některých případech lehce polemizovat nad jejich proporční přesností. Každopádně tyto modely jsem prostě musel mít. Jenže jsem měl problém sehnat jejich adekvátní měřítko, protože jsem nechtěl modely ve stejném měřítku jako ostatní modely ve sbírce, ale větší. A pak se najednou ozvala kolegyně sběratelka ze Slovenska, Jasmína Bírová, která měla zakoupenou licenci na tyto modely a nabídla mi pár vzorků. A pak už to jelo... všechny vytoužené modely měla v nabídce a já nemohl jinak, než si všechny pořídit v nenamalované verzi.

VIDEO: www.youtube.com/watch?v=FXFhSh0AhRE&t=88s

 

Žirafy jsou a vždy byly mojí velkou vášní. Už od dob, kdy jsem byl malý klučík. Fascinovaly mě svojí výškou, pomalým pohybem a svou nonšalancí. Když jsem začínal se sbíráním zvířecích figurek, byly to právě žirafy, na které jsem svoji sbírku chtěl primárně zaměřit. A v začátku se mi to dařilo, ale s tím, jak přicházely další a další zvířecí modely, nešlo odolat a pojmout moji sbírku jako malé soukromé muzeum zvířecích druhů. Ovšem žirafy zůstaly mým hlavním zájmem. Jejich modely mě uchvacují, pokud jsou co nejvíce podobné skutečnosti a mají ty nejpropracovanější detaily. 

 

Modely od Papo, Schleich, CollectA, Mojo, Bullyland,... ke všem mám velmi vřelý vztah, ale... nešlo se ubránit vědomí, že jsou to v prvním plánu hračky pro děti. Vždy jsem chtěl mít svoji originální sbírku co nejvíce poddruhů, ale pod podmínkou, že budou co nejrealističtější. A před pár lety jsem objevil krásné modely žiraf od Animal Den Miniatures, které jsou tvořeny pro 3D tisk. Jejich pozice, jejich detaily mě doslova ohromily... i když se dá v některých případech lehce polemizovat nad jejich proporční přesností. Každopádně tyto modely jsem prostě musel mít. Jenže jsem měl problém sehnat jejich adekvátní měřítko, protože jsem nechtěl modely ve stejném měřítku jako ostatní modely ve sbírce, ale větší. A pak se najednou ozvala kolegyně sběratelka ze Slovenska, Jasmína Bírová, která měla zakoupenou licenci na tyto modely a nabídla mi pár vzorků. A pak už to jelo... všechny vytoužené modely měla v nabídce a já nemohl jinak, než si všechny pořídit v nenamalované verzi.


Teď nastalo velké dilema... jak je namalovat? Mám si troufnout sám? Co když to pokazím? Co když to bude vypadat blbě a nepřesně? Které druhy a poddruhy bych měl udělat? Jaké barvy použít? Jaké štětce použít? Příliš mnoho otázek na jeden žirafí projekt.


Tak jsem prostě popadl první kousek, pijící samici, a rozhodl se z ní udělat žirafu Rothschildovu. Všechny žirafy nejdříve dostaly bílý kabát, protože původní šedá barva z 3D tiskárny jim jako základ zrovna moc neslušela. Po lehkém studiu skvrn jsem se pomalu ponořil do světa barev a strávil nad modelem několik hodin. První výsledek ale úplně nevyšel. Chtěl jsem totiž vytvořit poměrně starou samici s tmavším podkladem a téměř černými skvrnami. Tenhle ambiciózní plán ale vzal velmi rychle za své a já raději experimenty pro tentokrát utnul.

 

Dalším pánem na holení byl mladý býk. Rozhodl jsem se z něj udělat žirafu Rothschildovu, protože jeho póza v kroku vypadá perfektně snad z každého úhlu, což je u 3D tisku takto dlouhonohých zvířat kvůli stabilitě materiálu vždycky trochu risk. Stínování hlavy, tlamy a drobných skvrnek kolem očí a uší... to byla teprve výzva pro moji trpělivost a ty nejtenčí štětce. Nakonec je ale výsledek velmi uspokojivý. Skvrny jsou tmavé, s jemným, světlým lemováním po obvodu, které modelu dodaly skvělou hloubku.

 

Třetí kousek je model, který jsem obdivoval asi nejvíc. Samice v kroku s předkloněnou hlavou. Ani sám nevím proč, ale žirafy v téhle poloze mám nejraději, protože nabízejí neokoukaný pohled na celou svou siluetu. A jelikož je pro mě vizuálně absolutní jedničkou žirafa síťovaná, dostala tato samice právě síťovaný kabát. Detaily hlavy, nozder, tlamy a lehce vyčnívajícího jazyka, kterým olizuje své mládě, jsou doslova ohromující. Trefit tenhle složitý síťovaný vzor přesně do záhybů ohnutého krku tak, aby nikde nenavazoval křivě, byla sice čistá malířská chirurgie, ale výsledek stojí za to.

 

K nabarvení jejího mláděte jsem si vybral Kipekee. Jde o model mláděte žirafy, která se narodila v americké zoo a okamžitě se stala světovou senzací, protože neměla na těle jedinou skvrnku – jen čistě hnědou srst. Sice by se mohlo zdát, že namalovat jednobarevnou žirafu bude brkačka, ale opak je pravdou. Bez typického vzoru totiž na modelu vidíte každou chybu štětcem a musíte si hodně vyhrát se stínováním anatomie, aby zvíře nevypadalo ploše a nudně. Jelikož ale mám klasicky vybarvených mláďat plnou vitrínu, byla tahle raritní verze jasná volba.

Následovali dva bojující žirafí samci, u kterých jsem měl od začátku jasno, chci z nich mít samce žirafy masajské. Tohoto druhu jsem se bál ze všech nejvíc, a to hlavně kvůli tvaru, hustotě a intenzitě jejich skvrn. Nemají totiž vůbec žádný řád ani systematičnost. Co se zpočátku zdálo jako noční můra, se ale nakonec ukázalo jako největší výhoda. Celý proces malování roztřepených flíčků byl nečekaně rychlý, a dokonce i docela snadný. Člověk totiž mohl tak trochu „prasit“ a odpustit si chirurgicky přesné linky, protože příroda u masajských žiraf taky zrovna neštětkuje podle pravítka.Chtěl jsem samozřejmě naznačit, že mladý býk teprve usiluje o místo na slunci, takže starší samec dostal o něco tmavší kabát, přesně tak, jak to chodí v divočině. Tyto modely jsou naprosto geniální. Pozice, kdy do sebe samci tlučou hlavami (takzvaný necking), dává možnost postavit figurky k sobě v podstatě jakkoliv, a jejich souboj bude pokaždé vypadat dokonale realisticky.

 

Jako další přišla na řadu žirafa západoafrická. Měl jsem k dispozici jeden model navíc, a tak bylo rozhodnuto, vytvořím mladého samce. Tento zdánlivě snadný kousek mi ale dal ve výsledku pěkně zabrat. Žirafa západoafrická má totiž velmi řídký vzor a zbarvení jejích skvrn je hodně netradiční, až krémové. Jelikož jde o nejsvětlejší druh žirafy vůbec, namíchat ten správný odstín tak, aby model nevypadal jako neumytý nebo zaprášený, byla čistá alchymie. U takto světlého podkladu navíc nebylo možné podcenit sebemenší detail od barvy očí a tlamy přes kolena a kopyta až po hřívu.

A na závěr okapi… Do party bylo samozřejmě nutné pořídit i tohoto jedinečného zástupce žirafovitých. Výmalba okapi je pokaždé obrovská výzva, protože má extrémně specifickou kresbu na zadních partiích a nohách. Abych dosáhl dokonalého přechodu kaštanově hnědé barvy do černé, vyzkoušel jsem pro mě naprosto novou taktiku – použil jsem klasické oční stíny.
Bílé plochy navíc nesmí být křídově bílé, jinak by model působil uměle. Měl jsem vážně strach, že to celé pokazím, hlavně to precizní pruhování na zadku a končetinách. Nakonec ale dopadl finální výsledek tohoto býka, myslím, víc než dobře.

V poslední řadě jsem potřeboval obléci moje dva bojující samce, kteří byli v menším měřítku, než ti, ze kerých se stali masajští samci. Pro tyto dva nádherné kousky jsem zvolil poddruh, Žirafu kordovánskou. Tato žirafa je poměrně tmavší, než jiné poddruhy a myslím, že se opravdu povedli.

 

NAKONEC VŠECHNY POHROMADĚ